Australanka, duší i srdcem Češka. Autorka románů o životě a lásce hovoří nejen o své poslední knize.
Sabina Zelená debutovala se svým románem Tisíc východů slunce v roce 2017. Od té doby se zaryla do čtenářských srdcí neotřelými nápady, dechberoucími popisy a lavinou emocí a vydala další tři knihy. Poslední z nich, Dívka s labutí (2020), pojednává o zakázané sourozenecké lásce. Jak se k tomuto dílu staví její rodina? Jaké pocity autorka při psaní zažívala nebo jak dlouho román tvořila? Na tyto a další otázky Sabina odpovídala…
Dívka s labutí se zabývá nemálo kontroverzním tématem. Jaké pocity vás při psaní doprovázely?
Měla jsem strach, že se mi nepodaří příběh podat tak, aby ho čtenáři přijali, aby se nad tématem zamysleli a chtěli o něm mluvit. Moje obavy však byly zbytečné, příběh má u čtenářů úspěch a vyvolává diskuzi o morálních zásadách společnosti, což je právě to, oč jsem usilovala. Při psaní jsem se do příběhu ponořila natolik, až jsem občas zapomínala, že není skutečný. Prožívala jsem pocity s hrdiny románu a ty byly neuvěřitelně bouřlivé a vášnivé. Skoro mě až zamrzelo, když jsem napsala poslední tečku, protože už jsem s Dívkou s labutí nemohla dál trávit čas.
Jak pohlíží na tuto knihu vaše rodina a přátelé? Převládá spíše negativní, či pozitivní kritika?
Rodina i přátelé mě v psaní podporují, zatím se jim všechny moje knihy líbily, a Dívka s labutí obzvlášť. Dostala jsem pochvalu za skvěle vystavěný příběh, který podle jejich slov nešlo odložit😊.
Změnila byste teď zpětně, po vydání rukopisu, nějakou část? Pokud ano, proč?
Často mi čtenáři v rámci zpětné vazby píší ohledně osudu jedné z mých postav (nic konkrétního neprozradím, abych nezkazila překvapení), s jejich pocity se ztotožňuji a chápu je, nicméně bych na příběhu ani po vydání neměnila nic. Všechny postavy včetně téhle měly v knize úlohu, kterou splnily, a skončily tak, jak jsem si to již od začátku představovala.
Jak dlouho vám trvalo příběh napsat? Dodržujete při tvorbě nějaké rituály?
Dívka s labutí mi trvala rok. Už jsem se na předchozích dvou rukopisech slušně vypsala, takže jsem v době tvorby tohoto románu měla zajetou rutinu: každé ráno před rozbřeskem vstát a s všudypřítomným hrnkem kafe psát či editovat, dokud se nevzbudí můj syn. Takhle většinou stihnu jednu scénu, kterou si vždy promýšlím den předem. První verze je hotová za pár měsíců, pak ji odkládám, aby se uležela, než se pustím do další. Po třetí verzi mám většinou hotovo a rukopis putuje k editorce. Disciplína a důkladná příprava v mém případě fungují velice efektivně.
V současnosti máte na svém literárním kontě čtyři romány. Který z nich máte nejraději?
Moje nejoblíbenější kniha je vždycky ta, kterou zrovna píšu, protože tím příběhem rok nebo i více žiju, neustále na něj myslím a propracovávám ho, sním o něm v noci a často i s otevřenýma očima přes den. Všechny moje romány pro mě hodně znamenají, témata jsem si vybírala proto, že pro mě byla důležitá nebo ve mně vyvolávala hlubokou citovou reakci – ze zjevných důvodů například Dívka s labutí😊.
Na co se může vaše čtenářské publikum těšit do budoucna? Pracujete aktuálně na nějaké novince?
Na příští rok mám pro čtenáře připravený román z prostředí Austrálie, kde už přes osm let trvale žiji. S českými emigranty, kteří jsou mými hlavními postavami, je provedu Perthem v Západní Austrálii a okolím a zároveň se ponoříme do příběhu o velké lásce, která mým hrdinům pořádně zamotá hlavu.
To zní zajímavě. Plánujete s novinkou oslovit nakladatelství, nebo se vydat cestou samonákladu?
Oslovování nakladatelství je běh na dlouhou trať, udat rukopis trvá běžně roky, a mně se, upřímně, tak dlouho čekat nechce. Mám už zajetý systém s nakladatelstvím Klika, které pomáhá autorům vydávat knihy samonákladem, zvolím tedy opět je.
Děkuji za odpovědi. Ráda bych vám do budoucna popřála mnoho nových čtenářů a kreativní mysl. Chtěla byste závěrem vzkázat něco svým čtenářům?
Rozhodně! Všem čtenářům, kteří si koupili nebo půjčili moje knihy k přečtení a doporučili je svým známým, mnohokrát děkuji za jejich zájem a podporu na sociálních sítích. Ta mi během všech těch let psaní přinášela dobrou náladu a motivaci pokračovat dál. Bez čtenářů (a ti mí jsou úžasní!) by to prostě nebylo ono! Doufám, že budeme mít brzy příležitost setkat se i osobně.
1 komentář